Vyčerpání

Dítě se ve škole velmi dobře přizpůsobí. Dobře spolupracuje, plní pokyny učitele, zvládá učivo, je hodné, přiměřeně kamarádské. Nejsou s ním tedy vůbec žádné problémy. Ovšem zejména některé toto veškeré přizpůsobení stojí značné množství úsilí, energie, sil.

Takže pak někdy přijde domů a je zcela vyčerpané. Může stát, že „jen sedí, nemluví a zírá“. Nebo je naštvané, dokonce agresivní. My pak můžeme začít přemýšlet, jestli se mu ve škole něco neděje, jestli mu někdo neubližuje. Podobně mohou reagovat děti ve škole po bohatém, leč velmi náročném programu o víkendu.

Stejnou situaci mohou zažívat rodiče po rozvodu, kteří se střídají v péči o dítě. Přestože bývá u každého z nich vcelku spokojené, má řadu radostných aktivit, přijde domů a nějakou dobu mu trvá než se adaptuje na „nové“ poměry, takže zlobí, je podrážděné, vzteká se, výjimečně je agresivní na rodiče, sourozence, ničí věci. Nebo naopak je zcela apatické.

Řešení určitě není jednoduché. Těžko budeme dítě navádět, aby ve škole nepracovalo, nedávalo pozor, bavilo se při hodině se sousedem, o přestávce lítalo a pralo se… Neměli bychom ani spekulovat o tom, co se ve škole (u druhého rodiče) dělo špatného. I my sami dobře známe, že někdy přijdeme z práce a jsme úplně „vyšťavení“.

Jistě to v plném rozsahu neplatí pro všechny děti, nicméně některé nejmladší přijdou ze školy a usnou. Nezbývá nám nic jiného než tuto realitu přijmout, umožnit dítěti přijatelný dostatečný odpočinek, tedy především změnu činnosti. A samozřejmě dlouhý, klidný spánek.

Platí to ale i pro školu – zejména změna činnosti, trocha pohybu, svačina a pití představují vhodnou prevenci i „terapii“. Uvolnění a mírný odpočinek přináší občasný vtip, legrace. Vzhledem k organizaci školy jsou přestávky dané, ale někdy by mohl být hodina klidně delší, jindy po půlhodině je nutné zařadit odpočinkovou činnost.