Větu „není normální, aby…“ nepoužívejte
Rodiče i učitelé chtějí občas od psychologa ujištění, nakolik jsou některé méně obvyklé projevy dítěte běžné nebo normální.
Na jedné straně se sice zvyšuje akceptující tolerance dospělých, na straně druhé se častěji setkáváme se vstřícnější všímavostí k projevům, které dřív dospělí důsledně potlačovali, takže se na veřejnosti vyskytovaly minimálně. Nebo je ignorovali všude, kde to bylo možné:
- dítě se bojí rohů stolů, zeleného trávníku,
- každou poslední větu po druhém, ale i po sobě, potichu zopakuje,
- říká neustále, že je hloupé a za nic nestojí, bylo by lepší, kdyby nežilo,
- stydí se mluvit před lidmi,
- když se vzteká, kope do rodičů...
Je to logické. Rodiče mají minimální zkušenosti s dalšími dětmi. Takže si někdy nanejvýš připomínají, co dělali sami jako děti. Pak mají občas o něco větší pochopení.
Učitelé mívají sice bohatší zkušenosti, ale je pravda, že se také s některými projevy dosud rovněž nesetkali. Navíc v normativním a výkonovém světě hromadné školy i malé odchylky nabývají na významu. Tím se pozvolna posouvá a rozšiřuje náplň psychologů, protože dřív se k němu odesílalo/chodilo, až když už byl problém výraznější a dlouhodobější. Dnes se totiž mnohem méně odděluje svět rodiny od světa institucí.
Tak se nejen učitelé, ale i lékaři či úředníci zajímají o duševní zdraví dětí. Pokud s tím není spojeno hodnocení druhé strany „děláte to špatně“, „musíte s tím něco dělat“, je dnes tento postup zcela v pořádku. Nemusíme vždy plně rozumět motivaci učitele, proč doporučuje návštěvu psychologa.
Při doporučení návštěvy psychologa navrhuji používat následující formulace:
- máme o dítě starost a máme obavy, aby z dnešních drobných potíží nedošlo časem k výraznějším komplikacím,
- je důležité zachytit problém ve stadiu zrodu...
Nedoporučuji používat úvahy typu: není normální, aby…
Je pravda, že některých dětí si nikdo ani nevšimne, zatímco jiné vzbuzují pozornost na každém kroku. Bylo tomu tak i dřív – smutek zůstával bez povšimnutí, výraznější aktivita dítěte dráždila učitele i rodiče. Je dobré snažit se porozumět tomu, proč dítě jedná a chová se konkrétním způsobem. Což se nedovíme, když se ho budeme pouze vyptávat. Sami bychom měli zapátrat v tom, jak jsou uspokojované jeho potřeby.
Autor článku:
PhDr. Václav Mertin
psychologie
Dětský psycholog, uznávaný odborník se více než 40letou poradenskou praxí. Specializuje se na uplatnění psychologie ve školství, individualizaci vzdělávacího přístupu k dětem, poruchy učení a chování, vstup dítěte do školy, domácí vzdělávání a na psychologické poradenství pro rodiče dětí.