Ukážu ti něco, tohle by se ti možná mohlo hodit

I takto mohou začínat některé z nejlepších digitálních změn ve škole. Žádným velkým školením nebo seznamem aplikací, které bychom měli všichni od pondělí používat. Přirozeným rozhovorem dvou kolegů nad konkrétní věcí, kterou jeden z nich právě řeší.

V tomto ohledu může mít zajímavou roli školní ICT koordinátor, který může být nejen člověkem, který rozumí technologiím, ale také nenápadným ambasadorem jejich smysluplného využívání.

Dejme koordinátorovi čas, ne jen funkci.

Prvním krokem může být překvapivě jednoduchá věc: vytvořit prostor, ve kterém mohou kolegové za ICT koordinátorem skutečně přijít.

Pomoci mohou například pravidelné konzultační hodiny nebo možnost domluvit si individuální setkání. Důležité přitom je, aby takový prostor nesloužil pouze k řešení nefunkčního počítače, zapomenutého hesla nebo neposlušné tiskárny. ICT koordinátor může kolegům nabídnout také metodickou podporu, společně s nimi hledat vhodné nástroje a přemýšlet, kde mohou technologie vzdělávání skutečně obohatit nebo něco zjednodušit.

Vyhrazený čas navíc vysílá směrem ke sborovně jednoduchou zprávu: podpora kolegů je přirozenou součástí role ICT koordinátora.

Začněme potřebou, ne aplikací.

„Mám pro vás skvělou novou aplikaci.“ Někoho taková věta nadchne, jiný možná začne přemýšlet, jestli už náhodou není čas přemístit se jinam.

Co to obrátit? „Co by ti teď ve výuce pomohlo?“

Někdo chce rychle získat zpětnou vazbu od žáků. Jiný hledá způsob, jak oživit opakování. Další připravuje skupinovou práci, projektový den nebo hledá jednodušší cestu k něčemu, co už běžně dělá.

Až teprve potom může přijít technologie a ICT koordinátor se tak může stát spojnicí mezi pedagogickou potřebou a vhodným digitálním nástrojem. Výchozím bodem pak není otázka, kam bychom ještě mohli přidat technologie, ale kde mohou skutečně pomoci.

Každému jeho další krok.

Ani digitální rozvoj pedagogického týmu neprobíhá u všech stejně. Jeden kolega uvidí nový nástroj a za chvíli už přemýšlí, jak jej zítra vyzkouší se žáky. Jiná kolegyně ocení, když si jej nejprve společně projdou. Někdo potřebuje pravidelnější podporu, jinému postačí deset minut nad konkrétním problémem.

Právě proto může být individuální podpora tak užitečná. Cílem nemusí být dostat všechny ve stejnou chvíli na stejné místo. Mnohem zajímavější může být vytvářet podmínky, ve kterých má každý možnost udělat svůj další digitální krok.

A ten může být u každého trochu jiný.

Nechme dobré zkušenosti cestovat.

Pak se může začít dít něco zajímavého. Jeden kolega něco vyzkouší a osvědčí se mu to. Ukáže to své kolegyni. ICT koordinátor zkušenost zachytí, pošle ji dál nebo propojí kolegy, kteří řeší podobnou věc. Na poradě či metodickém sdružení mohou dostat prostor tři minuty na jeden praktický tip. Jindy postačí krátká zpráva nebo odkaz s jednoduchým: „Kdyby se vám to někdy hodilo …“

Postupně tak vzniká síť drobných zkušeností, které se přirozeně šíří mezi lidmi.

Role ICT koordinátora může být v tomto ohledu velmi zajímavá, protože může být také někým, kdo propojuje, nabízí, ukazuje možnosti a pomáhá dobrým zkušenostem dostat se dál.

A co může udělat ředitel?

Možná méně, než by se na první pohled zdálo. Dopřát koordinátorovi pro tuto práci skutečný prostor, vyjasnit jeho roli také jako metodickou, nejen technickou, či podpořit možnost individuálních konzultací. Stejně tak může přispět vytváření krátkého prostoru pro sdílení toho, co se osvědčilo při poradách nebo jiných společných setkáních.

Úspěch není nutné počítat podle množství aplikací, které škola používá. Můžeme si totiž pokládat jiné otázky:

• Jak dnes mezi kolegy putují dobré zkušenosti s technologiemi?
• Co můžeme udělat pro to, aby se sdílely ještě přirozeněji?
• A jaké podmínky k tomu potřebuje náš ICT koordinátor?

Odpovědi možná najdeme v docela obyčejných situacích. V tom, že se kolegové obracejí jeden na druhého, sdílejí, co se jim osvědčilo, společně něco zkoušejí nebo vědí, za kým mohou přijít pro radu či inspiraci. Právě tehdy se technologie přestávají stávat něčím, co je potřeba do školy „zavádět“, a postupně se stávají přirozenou součástí její kultury.

A když třeba cestou po chodbě zaslechneme: „Počkej, ukážu ti něco. Mně to fungovalo…“, tak si uvědomíme, že se digitální změna ve škole opravdu rozhýbala a že postupně žije mezi kolegy svým vlastním životem.