Pedagog jako expert

Sedmiletý chlapec s komorbiditou syndromu ADHD a vývojové dysfázie nastoupil do první třídy spádové ZŠ ve vesnici kousek od Prahy. Do školy přicházel s přiznanými podpůrnými opatřeními 3. stupně, mezi nimi byl i asistent pedagoga. Rodina dlouhodobě spolupracovala s dětskou psychiatrií (chlapec byl medikovaný) i s logopedií. Všechny informace o jeho vývoji se školou otevřeně komunikovali a od prvního dne ve škole s chlapcem intenzivně pracovali.

Přesto od paní učitelky několikrát týdně dostávali sáhodlouhé zprávy, co všechno chlapec neumí nebo nezvládá. Tak přidali, učili se několik hodin denně, ale zprávy od třídní učitelky se neměnily. Po konzultacích s psychiatričkou, logopedkou i poradenskou psycholožkou naznali, že některé požadavky vyučující jsou nesplnitelné. Ostatně její kritika velmi často mířila na symptomy uvedených diagnóz, což byl ale důvod, proč měl chlapec přiznaná podpůrná opatření i asistenta pedagoga.

Rodiče se tedy obrátili na zástupkyni ředitele pro první stupeň s prosbou, zda by bylo možné nějak regulovat komunikaci třídní učitelky. Odpovědí jim bylo, že paní zástupkyně nerozumí jejich požadavku. Zprávy od paní učitelky byly podle ní opodstatněné a dokazovaly její pečlivost.

Tato paní učitelka nebyla pečlivá, podle všeho byla nekompetentní. Přesto ve škole setrvává, zatímco rodiče chlapce se obávají, že škola udělá vše pro to, aby je donutila nalézt synovi jiné vzdělávání.

Šlo o ojedinělý případ? Kéž by… Máte dojem, že takový chlapec by měl chodit do „paragrafové školy“? Rozhodně ne! Profil jeho schopností a dovedností, silných i slabých stránek a speciálních vzdělávacích potřeb odpovídá mnoha jiným dětem, které docházejí do běžných základních škol. Že to pro učitele není jednoduché? To určitě není. Protože profese pedagoga skutečně není pro každého. Je to práce nesmírně dynamická, vyžaduje flexibilitu a neustálé učení novým znalostem a dovednostem. Vůbec nestačí, aby učitelé kvalitně znali své vzdělávací obory. Stejně tak nestačí, aby ovládali didaktiku a uměli znalosti dětem předávat. To jsou jen základní predispozice pro práci pedagoga.

Práce s několika desítkami žáků znamená, že se o nich musí naučit přemýšlet. Musí umět používat správná slova v interakci s každým jedním žákem, aby byli srozumitelní, aby se od dotyčného dozvěděli, co chtějí vědět, aby si vzájemně porozuměli. Musí umět přemýšlet o poznávání i prožívání žáků, o způsobech jejich komunikace s vrstevníky a interakcích mezi žáky a pedagogy. Jinými slovy, potřebují chápat zákonitosti kognitivní psychologie, sociální psychologie i psychologie osobnosti, protože pak jim bude srozumitelné, jak žáci ve škole fungují.

Je toho strašně moc, co musí kvalitní učitel znát, a především co musí umět denně ve třídě se žáky aplikovat. A proto je asi nejdůležitější charakteristikou současného učitele otevřenost novým zkušenostem, ochota ptát se a neustále se učit. A hlavně nikdy se nebát zeptat a vědět, s kým mohu v případě potřeby promluvit, spolupracovat, na koho se mohu spolehnout. Součástí expertní role učitele je vědět, že nezvládne všechno, ale umí si říct o pomoc a uznat hranice svých možností, aniž by přitom poškozoval své žáky.