Evidence pracovní doby ve školách – pozor na tyto body
Evidence pracovní doby je pro každého zaměstnavatele oříšek, má-li být vedena podle skutečnostně odpracovaných směn v souladu se zákoníkem práce a tak, aby zároveň obsahovala všechny skutečnosti, jejichž prokázání může při svých kontrolách požadovat inspektorát práce.
Podle § 96 zákoníku práce uvádí, že zaměstnavatel je povinen vést u jednotlivých zaměstnanců evidenci s vyznačením začátku a konce
a) odpracované
- směny [§ 78 odst. 1 písm. c)],
- práce přesčas [§ 78 odst. 1 písm. i) a § 93],
- noční práce (§ 94),
- doby v době pracovní pohotovosti (§ 95 odst. 2),
b) pracovní pohotovosti, kterou zaměstnanec držel [§ 78 odst. 1 písm. h) a § 95].
SÚIP (Státní úřad inspekce práce) doporučuje, aby zaměstnavatelé vedli více údajů, než jaké požaduje zmiňovaný § 96. Evidence v základním rozsahu je vedena za účelem kontroly dodržování limitů pracovní doby, minimálních dob odpočinku, maximálních limitů práce přesčas atd.
Evidovat naproti tomu není třeba přestávky v práci na jídlo a oddech, bezpečnostní přestávky a doby odpočinku, avšak v případě kontroly ze strany inspekce práce je zaměstnavatel povinen doložit, že tyto přestávky a doby odpočinku zaměstnancům řádně poskytl.
Lze doporučit také evidovat další údaje, zejména pokud mají souvislost s odměňováním.
Může se jednat o přespočetné hodiny, práci v sobotu a v neděli apod.
Komplikace nastávají u pedagogických pracovníků, kteří část své pracovní doby vykonávají v době a na místě, které si sami určí.
Výše uvedenou evidenci by měli předložit také pedagogičtí pracovníci, pokud jde o hodiny, kdy vykonávají práce související mimo pracoviště. Pokud zůstávají na pracovišti, eviduje toto zaměstnavatel sám. Způsob evidence je zcela na zaměstnavateli, může se klidně jednat o jednoduchou tabulku, nebo jen soupis těchto hodin, které pak budou zaevidovány v evidenci pracovní doby.
Pokud zaměstnanci tyto podklady neposkytnout, není zaměstnavatel schopen vést přesnou evidenci pracovní doby odpovídající reálnému stavu.
Tento závěr je v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu, který uvedl, že zákoník práce neurčuje, jakým způsobem (jakou formou) má být pracovní doba evidována. Záleží tedy pouze na zaměstnavateli, jemuž je povinnost vést evidenci pracovní doby uložena, jaký způsob evidence zvolí tak, aby byl průkazný a vypovídal o tom, zda zaměstnanec odpracoval či neodpracoval stanovenou (nebo dohodnutou) pracovní dobu, kdy ji odpracoval, v jakém rozsahu, případně o dalších skutečnostech, které jsou významné pro posuzování nároků s odpracováním pracovní doby souvisejících.
Má-li zaměstnavatel tuto svou povinnost plnit, je k tomu nezbytná určitá součinnost zaměstnance. Pracovní poměr pedagogů je zvláštní v tom, že část pracovní doby zaměstnanci netráví přímo na pracovišti (ve škole) při vyučování, ale také například domácí přípravou na výuku, pracemi bezprostředně souvisejícími s touto činností a dalšími pracemi, které vyplývají z organizace vzdělávání a výchovy ve školách apod.
Zaměstnavatel proto může požadovat součinnost zaměstnance. Uložení takovéto povinnosti zaměstnanci samozřejmě zaměstnavatele nezbavuje povinnosti evidovat pracovní dobu a další údaje v souladu s ustanovením § 96 zákoníku práce. Povinnost stanovená zaměstnanci totiž směřuje toliko k získávání podkladů pro to, aby zaměstnavatel mohl svoji povinnost.
Skutečnost, že hodiny prací souvisejících pedagogický zaměstnanec vykonává z jiného místa, než je pracoviště, nic nemění na povinnosti zaměstnavatele evidenci pracovní doby vést.
Autor článku:
JUDr. Mgr. Eva Janečková
legislativa
Působila na Úřadu pro ochranu osobních údajů, také na Oblastním Inspektorátu práce pro hl. m. Prahu, následně na MPSV. V současnosti je pověřencem pro ochranu osobních údajů pro Úřad městské části Praha 8 a její příspěvkové organizace. Publikovala řadu odborných článků a knih.